Echo z Ghetto Games 2016

Jaký byl turnaj ve streetové komunitě v Lotyšsku?

Narcis Tomášek (s míčem v ruce)

Narcis Tomášek (s míčem v ruce)

12.09. 11:47:38 V polovině července se děčínský tým nazývaný Krabi zúčastnil prestižního turnaje v Lotyšsku. Jak celý turnaj probíhal, jaká na něm vládla atmosféra a jaká další specifika a zajímavosti se na něm odehrály? O zákulisí turnaje i všech jeho zajímavých aspektech jsme si povídali s členem Krabů, Narcisem Tomáškem.

S týmem Krabů jste se nedávno zúčastnili Ghetto Games 2016 v Lotyšsku. Jaký turnaj byl a jak sis ho Ty osobně užil?
Turnaj byl absolutně fantastický. Zúčastnilo se ho na dvacet týmů rozdělených do dvou skupin s tím, že do play-off postupovalo vždy 8 týmů z každé skupiny. Jednalo se opravdu o mezinárodní turnaj, kterého se účastnily týmy z vícero zemí Evropy, tedy byla to i jedinečná šance poznat různé přístupy ke hře a různé styly hry. Já osobně jsem si turnaj užil až nad míru očekávání, ačkoliv jsem, a myslím si, že nikdo z nás, nepočítal s tím, že v jedno odpoledne odehrajeme na deset zápasů. Na druhou stranu vzhledem ke vzdálenosti, kterou jsme museli na turnaj urazit, jsme si opravdu zahráli do úplné sytosti/vyčerpání, což bylo skvělé.

Turnaj byl například oproti těm pořádaným Streetball manií specifický v tom, že se hrálo bez rozhodčích či rozpisů zápasů. Fungovalo všechno bez větších potíží? A museli jste si na tohle nějak zvykat?
Je pravdou, že organizace Ghetto Games, jinak také Ghetto Family, není prostým pořadatelem sportovních klání, ale organizací se společenským přesahem budujícím širokou základnu podporovatelů, kteří se, ať už přímo či nepřímo, podílí na rozvoji a chodu veškerých eventů, které se snaží ukázat, že volný čas se dá trávit na ulici i smysluplně.

Této myšlence je pak podřízeno úplně všechno, což jsme zprvu vůbec netušili. Byl to pro nás samozřejmě šok, neboť není tajemstvím, že streetball se od klasického basketbalu liší větší tvrdostí, a tak jsme se báli právě sporných situací, které vždy rozhodli na českých turnajích arbitři. Postupem času jsme však pochopili motiv takového konceptu a to, že jsou jednotliví hráči a týmy nuceni mezi sebou komunikovat - a tím se samozřejmě poznávají a vytvářejí nové vazby. Nešlo tedy čistě jen o basket, ale jednalo se spíše o společenskou událost, kde doprovodným programem byl onen turnaj, který sloužil jako ice-breaker mezi jednotlivými účastníky.

Můžeš poodhalit pozadí, jak turnaj probíhal? V jakém prostředí, jaká panovala atmosféra a jestli vše probíhalo v duchu fair-play.
Turnaj probíhal v přímořském městečku Jurmala kousek od Rigy. Kromě zmíněných odlišností byl turnaj podobný těm, které pořádá Igor Bayer zde v ČR, tedy program doplňovaly různé akce, ať už soutěžního nebo ryze zábavného charakteru. Lze však vidět, že basketbal je v Lotyšsku opravdu nejsledovanějším sportem, tedy že zájem ze strany veřejnosti byl poněkud větší než v tuzemsku. V Rize ve stejnou dobu probíhaly turnaje Fiba 3x3, tak nám chvilkami přišlo, že se vlastně nacházíme v basketbalové/streetballové oáze plné basketbalových hřišť.

Turnaj probíhal v přátelské atmosféře a obavy z konfliktů ohledně výkladu pravidel v různých situacích rychle vzaly za své, neboť pod vlivem takové atmosféry měl každý v hlavě jen jedno, a to streetball. Tedy každý účastník věděl, že se hraje hra, která je nejkrásnější ve své ryzí podobě, tedy když je prostá neférového jednání. Za celý turnaj jsme neevidovali žádný problém - a co se zdálo být sporné, se pak v přátelském duchu dořešilo u piva.

Ve skupině jste zapsali tři vítězství a do play-off postoupili z posledního postupového – osmého – místa. Měli jste podle Tvého názoru šanci urvat ve skupině více výher a postoupit z výhodnější pozice?
Šanci jsme samozřejmě měli, ale vlivem dlouhé cesty (16 hodin) a minimální aklimatizace nám chvíli trvalo, než jsme se dostali k naší hře a byli schopni ze sebe dostat to nejlepší. Osobně si myslím, že nám minimálně 3 zápasy ve skupině utekly vlastním zaviněním a byli jsme přesvědčeni, že to byly týmy, které jsme museli porazit. Na druhou stranu, zase jsme mohli mít více smůly a nemuseli jsme se do play-off dostat vůbec. (usměje se) Takže to beru sportovně a s výkonem jsem naprosto spokojený.

V play-off jste bohužel vypadli hned v prvním kole s týmem, který obsadil konečnou čtvrtou příčku. Co Vám k postupu chybělo?
Musím uvést, že ačkoliv jsme vypadli již v prvním kole play-off, neměli jsme pocit, že to bylo maximum, čeho jsme mohli dosáhnout. V základní části jsme dokonce vetší část zápasu vedli nad týmem, který skončil jako druhý - a i tým, který nás vyřadil v play-off, byl hratelný. Problém však nastával v momentě, když týmy začaly hrát přes svoje „dlouhé“ - a po takovém počtu zápasů svoji roli hrála i naše fyzička.

V tomto zápase však rozhodujícím faktorem byla právě naše nedostačující fyzická kondice.

Po turnaji jste uvedli, že velkým problémem byla u Vašeho celku právě absence klasického „dlouhého“ borce. Byl to i z Tvého osobního pohledu jeden z důvodů, proč se nepodařilo urvat lepší výsledek?
Určitě, náš nejvyšší hráč měl 190 cm, přičemž jsme hráli proti týmům, které měli borce, jež museli měřit kolikrát i přes 210 cm. V takových chvílích nám nezbývalo nic jiného než tyto hráče zdvojovat, nechávat míče vyhazovat za perimetr a riskovat střely z dlouhé vzdálenosti. Roli „dlouhého“ si na sebe v tomto turnaji vzal Vojtěch Inger (Lamík), který odvedl výbornou práci, zvláště pak za situace, kdy si již ve třetím zápase zlomil 2 žebra - a přesto byl schopen hrát s velkým nasazením.

Na turnaj cestoval pouze v roli kouče kapitán týmu Jakub Unar. Jak velkou nepříjemností byl právě i fakt, že jste se museli obejít bez svého ústředního borce a kapitána?
Jakub Unar do naší hry vnášel dynamiku. Byl schopen tvrdým nájezdem s sebou stáhnout další obránce pod koš - a buď nájezd proměnil, nebo tím uvolnil naše poziční střelce. Samozřejmě to obtíží bylo, ale naštěstí se jeho role zhostil Lukáš Žáček, který svojí kvalitou a zkušenostmi tým držel a tento výpadek zasanoval. Kuba Unar nám díky znalosti celého týmu a jeho hry byl schopen v roli trenéra v zápase pomáhat svým nadhledem nad celou hrou, kdy nám pro zápal unikaly základní věci, na které nás pak Kuba správně upozorňoval a snažil se nám poradit, jak hru uzpůsobit jednotlivým soupeřům.

Vnímáš jak Ty osobně, tak i celý tým turnaj jako výbornou zkušenost, která Vás může opět o něco posunout?
Je to nepopsatelná zkušenost. Kdo se takového nebo podobného turnaje nezúčastnil, o moc přichází. Posunulo nás to jak herně, tak jako hráče v tom smyslu, že slovní obrat fair-play člověk po takovém turnaji chápe úplně jinak. Všem týmům z České republiky vřele doporučuji se na takový turnaj registrovat a účastnit se ho, je to zážitek na celý život!

Foto: Facebook Ghetto Basket

autor:Česká streetballová federace

komentáře |

Oficiální míč Streetball mania
spalding


Oficiální nápoj Streetball mania
Rajec


partneři
centrum cerny most
sportcourt
precol
spedition
demos
intedoor
wohoz
dezka
ots
golss
sanex
Chocoland


mediální partneři
mediální partneři

za podpory
Projekt finančně podpořila MČ Praha 6

pravidla_prezentace_hl_m_prahy
www.praha.eu

děčín




© 2009 ČSF All right reserved. |  Created by Masojidek.cz |  RSS